Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Veselý zvířecí život

Novinky

 
 

FOTOALBUM

 Novinky 2010...

 
 
 
 
25. března 2010  -  a máme tu konečně jaro! Na první jarní den se kluci ode mě dočkali příjemného dárku - první jarní travičky, která nám již za domem začla vykukovat. Takže hned jsem jí 3/4 sáčku natrhala a naši čuníčci si nacpali pupíky.  Od té doby měli už travičku 3x a snad těch dnů již bude přibývat, až budou moct mít travičku zase denně. Už aby to bylo! Jídelníček bude zase o něco pestřejší. Pro Kristiána je to úplně jeho první tráva, doposud znal jen seno.
 
  
naše první jarní travička:-)
 
I holkám ta jarní změna svědčí, jako snad nám všem. Jít do přírody...to je ten nejlepší relax, jaký znám. Ticho a zpěv ptáčků mi naprosto vyčistí hlavu od všech starostí, a když vidím spokojené holky, jak dovádí v rašící trávě...není k tomu co dodat.

Naše kamarádka Kačka oslavila nedávno své třetí narozeniny a tady je pár foteček. Kačko, ať Ti stále chutná a máš se dobře!
 
   
Kačka slavila se svými kamarády Zorrem, Wolfim a Andíkem
 
 
8. března 2010 Rolínek má dnes 1 rok! Tak hlavně hodně zdraví, chlapečku, a ať Ti stále chutná!!!!
 
6. března 2010  -  Lancíček dnes celý den pořádně zlobí, tedy vlastně již v noci ho bylo hodně slyšet, že se nedalo skoro spát. A tak jsme museli kluky zase přemístit. Dnes se celý den naváží do Waldy, pořád mezi sebou mají rozbroje a je hlavně hrozně upištěný, což ho takto ani neznám.  Možná je to tou změnou, že se vrátil z klidné místnosti do rušnějšího prostředí, co já vím? Má už ale zase o všem přehled. Nejvíc je však slyšet našeho nejmladšího klučinu Kristiána. Už se také naučil reagovat na zvuky ledničky, krájení a šustění. Ze začátku to vypadalo, že si budou kluci hledět jen sami sebe, ale už opět čučí přes dráty a pochtívají. Kristián si už ode mě vezme jídlo z ruky, ale stále je v něm určitá dávka plachosti. To se ale jistě časem změní k lepšímu. Má se k světu, váží 460g.
 
   KRISTIÁN
 
Na Rolandovi je znát jeho radost, že má kamaráda. Když byl v kleci sám, celé dny buď jen spal anebo seděl u mříží v rožku a sledoval každý můj pohyb a bylo na něm vidět, že mu něco schází. Ale od té doby, co má k sobě Kristiána, tak u drátů sedí jedině tehdy, když slyší nějaký známý zvuk, anebo, když se blížím s jídlem. Prostě celkově ožil.
Už se těším, až bude venku čerstvá travička a budu moct kluky vytáhnout na vzduch.
 
 
24. února 2010  -  dnes je to 13 let, kdy započala má láska k fenkám černého pudla. Elinko, nikdy na TEBE nezapomenu!!!! Vzpomínám stále, a dnes obzvlášť, kdy to vše krásné začalo.

Jinak jsem vážila Kristiána a pěkně, klučina, přibírá. Má už 440g! Roland se drží okolo 1200g.
 
 
22. února 2010  -  po týdnu jsme tu opět se zprávami. Kristián si již začíná zvykat i na mou přítomnost, což znamená, že se hned neběží schovat do domečku po mém příchodu ke kleci. Je to takový malý divočák a pořádně upovídaný. Neustále si něco brble pod fousy. S Rolandem zatím vycházejí, sem tam se škádlí a mají běžnou morčecí rozepři, jako Lancelot s Waldou. Prostě výměna názorů je čas od času třeba.
Jinak se Kristián zabydlel velmi rychle, jako by tu snad bydlel déle, než Roland.
Jak už jsem se tu zmiňovala minule, každou klec máme nyní v jiném pokoji, protože tam, kde obě dříve stály, jsme potřebovali uvolnit místo. V reálu to znamená, že Lancula s Waldou bydlí v ložnici. Přes den o nich prakticky nevím, ale veřer, když se vypne světlo, tak se začnou kluci projevovat. Rámus, jako takový, moc nedělají. Spíš Lancík si začne dělat nároky na své území nebo jídlo a kolem Waldy se začne pomalu vlnit a nakrucovat a vydává u toho takové srandovní brblání, že tou setmělou místností se to jeví jako zvuk helikoptéry. Takže si děláme srandu, že kluci už zase někam letí, když se tyhle tóny začnou linout pokojem.
A ještě malá změna. V okamžiku, kdy Roland dostal k sobě kamaráda, tak přestal reagovat na náš pohyb po bytě a to i na zvuky otevírající se ledničky nebo krájení. Jsem tomu i ráda, protože občas mě to jeho "vrzání" už i štvalo. Pořád stál v rohu klece a čučel přes dráty a vyloženě škemral a pochtíval. Nyní je klid. Povídá si se svým kamarádem.
Ještě musím Kristiána zvážit, jak za ten týden u nás přibral. Po příjezdu k nám mi váha ukázala 390g.
 
15. února 2010  -  povím vám jednu pohádku. Byla jedna paní, která měla moc ráda zvířátka. Po mnoha letech křečkománie se rozhodla pro morčátko. A tak přišel Lancíček. Myslela si, že tímto je vše zakončeno. Jenže, co když bude Lancíčkovi smutno? To přeci tahle milovnice zvířat nemohla dopustit, a tak k Lancíčkovi přibyl Rolínek. Byla z nich krásná dvojička, byli to kamarádi. Dvě morčátka přeci stačí...anebo ne? V tu dobu, kdy si tato paní touto otázkou lámala hlavu, se narodil Waldíček a paní okouzlil svým zavalitým tělíčkem. Bylo to prostě rozkošné morčecí miminko. Tak proč by ti morčíci nemohli být tři? Ze začátku jim to klapalo, ale sotva Waldík trochu dospěl, začalo to mezi ním a Rolandem pokulhávat. Kamarádství šlo stranou a na denním pořádku byly bitky. Kdo ustoupí? Ani jeden z nich, a tak se Roland nuceně přestěhoval na samotku.
Sen o třech spokojených morčátkách v jedné kleci se rozplynul jako pára nad hrncem. Ale aby tato pohádka měla dobrý konec, prozrádím vám, jak dopadla. Po dalším zvažování a usouzení, že je Rolandovi bez kamaráda smutno se objevil.....Kristián! Kdo by odolal tomuto nádhernému angoráčkovi. A tak jsou čtyři! Tímto bych naši pohádku ukončila. Prostě zazvonil zvonec a dalším morčecím přírůstkům v naší rodině je konec! Dvě klece, v každé dva morčecí kamarádi. Nezdá se vám tohle prosté vysvětlení?
Kristiánek k nám přicestoval včera z chovatelské stanice Glamorous world. Vše to byla naprostá náhoda, chovatelskou stanici jsem vybranou neměla. Věděla jsem jen, že chci opět papírové morčátko, naši morčecí tlupu chci rozšířit o další plemeno a hlavně, musí být někde z blízka, a především mě morčík musí okouzlit. A tak začalo brouzdání po internetu, prohledávání inzerátů a najednou se zjevil ON....Kristián. A bylo rozhodnuto. Jen jsem se musela odpřisáhnout manželovi, že čtvrtým morčíkem to již definitivně končí, protože jinak prý už balí kufry a odchází...A tohle já přeci nemůžu dopustit.
 
Seznamování kluků proběhlo ( k mému velkému překvapení) velice poklidně. Náš nový přírůstek hned svému staršímu a většímu kamarádovi ukazoval, že on je ten silnější a snažil se několikrát Rolanda nakrýt. Kluci se trochu pohaštěřili a prohnali jeden druhého a celé to bylo zakončeno, že Kristián vyhnal Rolanda z jeho nového domečku! Roland si to ale nenechal líbit a nacpal se tam také, vždyť on tu byl ten první! Jinak se kluci ještě sem tam proženou, ale jak říkám, jinak je klid a bydlí v tom domku spolu. Tak jen musím doufat, že jim to bude klapat i v budoucnu, kdy už z Kristiánka bude také chlap!
 
 
Roland a jeho nový kamarád KRISTIÁN Glamorous world
 
Další společné fotky klučíků si můžete prohlédnout ve fotoalbu.
 
   
                                                                Roland a Kristián
 
 
13. února 2010  -  tak jsem se rozhodla, že Rolandovi pořídím novou klec, tak trochu jako dárek k jeho blížícím se narozeninám. Ta původní, ve které bydlel, byla jen taková provizorní po křečcích, měl v ní málo místa. Myslím si, že v této nové bude hodně spokojený, hlavně bude mít trochu toho soukromí v domečku, který původně ani neměl. Schovával se jen pod stříšku, na které měl jídlo.
Na videu si můžete prohlédnout jeho prvotní dojmy z nového obydlí.
 
 
Rolandova nová klec
 
 
12. února 2010  -  včera se holky byly stříhat. Poznáte rozdíl?
 
  
                                  Sofinka a Stelinka před ostříháním                                   Stelinka a Sofinka po ostříhání
 
 
 
10. února 2010 ráda bych se s vámi podělila o pár pěkných foteček morčíků, které mi poslala má kamarádka. Byla by škoda je neukázat.
 
 
Andíček (první Aldringeňáček, kterého si domů přinesla), Wolfíček ( bráška našeho Waldy) a Kačka, která je z chs Glamorous world
 
a ještě nesmíme zapomenout na našeho kamaráda Zorrínka!!!
 
Wolfi, Kačka, Zorro
 
 
 
 
9. února 2010 video holek
 
 
 
 
8. února 2010  -  Stelinka se mnou u televize pojídala pomelo a já jsem se  zatím mazlila s Rolandem, který má dnes 11 měsíců.
Ještě bych se ráda vrátila k sobotnímu příběhu, který má své pokračování.
Odpoledne kluci odjížděli s námi do nové rodiny. Chtěla jsem je tam osobně doručit, abych viděla, jak se budou mít a jak budou bydlet, a jaké jsou jejich morčecí kamarádky. Cesta ubíhala v poklidu, s menší přestávkou na vyvenčení holek.
Když jsem se s kluky v jejich novém domově náležitě rozloučila, tak jsme se někde od Kyjova vydali směrem na Vsetín s cílem Velké Karlovice. Trošku z ruky, že? Jeli jsme na oslavu narozenin našeho kamaráda, a tak jsme tyhle dvě akce spojili a trochu více se projeli:-)
Na kluky jsem vzpomínala, to ano, ale věděla jsem, že jim bude dobře, což mě tak nějak uklidňovalo. S nastávajícím večerem a tmou se ale mé pocity začaly postupně mísit a začalo mi být tak nějak divně. Za celou tu dobu, kdy jsem hledala východisko ze své svízelné situace, jsem myslela pouze na morčíky, aby bylo dobře jim, aby se měli jako v bavlnce i u "cizích" nových majitelů, ale vůbec jsem nepomyslela na sebe.
Věděla jsem, že kluci to tolik prožívat nebudou. Tím nechci říct nic v tom smyslu, že by snad morčátka neměla cit. Ale určitě změnu majitele neprožívají tak, jako třeba pes nebo kočka. Hlavně když mají co papkat, nikdo jim neubližuje a ještě se s nimi mazlí, tak jim je jedno, zda to dělá "Ferda nebo Pepík". Prostě nejsou na svého majitele tak fixována, jako již zmínění psi.
Všechno, co jsem kombinovala, jak by a co by a vážně v hlavě konstruovala všechny ty myšlenky a představy, jak to udělat v morčecí prospěch, pozapomněla jsem na sebe. I když přiznávám, že jsem si myslela, že to pro mě nijak těžké nebude. Kluky mám vážně moc ráda, ale narovinu přiznávám, že mnohem větší náklonnost cítím k našim holkám, protože se psem je to prostě jiné.  Mluvím ovšem pouze za sebe.  Takže i když dám kluky sice pryč, ale budu vědět, že se mají stejně dobře, jako u nás, tak mi to bude stačit ke štěstí, budu spokojená a v klidu. Jenže, ono se to začalo rýsovat tak nějak jinak. Prostě mi po nich začalo být smutno a to jsem ani nebyla doma, ale na oslavě. Ale při pomyšlení, že když se ještě v noci domů vrátíme a bude tam čekat jen Roland, tak se mi v očích začaly zračit slzy. Náš návrat domů tomu opravdu dodal to poslední, co tomu chybělo - skutečnost.
 
 
kluci jsou nachystaní k odjezdu
 
Možná, a dokážu to i pochopit, kdo si tohle právě čte, že nade mnou kroutí hlavou. A to ať už ve smyslu, že šlo pouze o morčata a já nadělám, anebo, že jsem se zbláznila, když jsem něco takového vůbec podnikla. Šílené to zřejmě je a šílená jsem možná i já, ale tahle sobota mě srazila až na samé dno bezmocnosti a pocitu zoufalství. Nedávno jsem tyto pocity prožívala při ztrátě milovaného člověka, takže se vše ještě více umocňovalo. Noc jsem prakticky .....probrečela. Ráno jsem vstávala s opuchlýma očima a naprosto nevyspaná.
Kluky jsem měla moc ráda, prostě to byla má morčátka a já je tak i brala, ale jestli mi rozumíte, co tímhle chci říct a dokážete to i pochopit - až tahle zkušenost mi ukázala, že jsou to pro mě především Lancíček, Walda a Roland a potom až ta morčátka. Tak jako naše holky. Pro ostatní jsou to jen psi, ale pro mě to jsou Stelinka a Sofinka a pak až teprve ti psi.
U snídaně jsem manželovi řekla, že jsem v noci dostala šílený nápad. "Tak povídej" odpověděl mi. "No, víš.....že bys pro kluky zajel a dovezl je zpátky.."  Trapas, že? Ta ženská neví, co chce....
Ač s notnou dávkou nechuti a pocitem trapné situace, se můj milovaný muž pro mě obětoval a v neděli dopoledne se tedy vydal opět směr Uherské Hradiště a Kyjov. Už tak se nemohl dívat na můj zoufalý obličej a mé nervózní chození sem a tam.
Jsem mu neskutečně vděčná, co pro mě udělal. Řekla bych, že tohle byl největší úlet a omyl mého života, co jsem provedla. Ale dobře mi tak. Kámen ze srdce mi spadl, a slzy se mi po tvářích koulely jako hrachy, když mi můj muž zavolal, že už kluky má zase v přepravce a čeká je zhruba hodinu a půl dlouhá cesta domů:-)
Takže v podstatě si kluci udělali jednodenní výlet i s noclehem někde na návštěvě, čichli si i k holkám a zase se vrátili do své čerstvě vyčištěné a připravené klece. "Takže, můj bráško Wolfíčku, nezoufej, určitě se ještě mockrát uvidíme, protože naše panička se zbláznila a pořádně vytrestala!  Dobře jí tak! Tvůj bráška Walda"
 
 
kluci  opět doma
 
7. února 2010  -  včera odpoledne, tedy v sobotu 6. 2., kluci odjeli do svého nového domova, který se nachází ve vesnici mezi městy Uherské Hradiště a Kyjov. Doma se na ně těšily tři morčecí kámošky plemen US teddy, hladká a rozetka. Rodina, kam odešli, má zvířata moc ráda a bude o ně dobře postaráno. Mimo morčátek doma ještě bydlí několik potkánků, zakrslý králíček, kočky, psi, koně, poníci a kozy.
Kluci s sebou do přepravky dostali seno a nějaké ovoce se zeleninou, aby jim cesta rychleji uběhla.
 
  
                                                                    váha Lancíčka           a           Waldy při odchodu do nového domova
 
  
                            WALDA  z Aldringenu                                                                 LANCELOT z Aldringenu

A závěrem poslední společné video kluků těsně před odjezdem:
 
 
kluci odjíždí
 
 
 

 
5. února 2010  - Stelinka venčí Sofinku:-)
 
 
 
3. února 2010 a již opět připadlo pár centimetrů sněhu. Letošní zima je na tohle bílé "cosi" hojná a holkám se to prostě líbí. Jak by také ne, když se v tom dá tak pěkně dovádět a lumpačit.
Sofinka již pomalu končí s háráním. Minulý týden to pro ni bylo hodně intenzivní, pořád jsme běhaly po venku a sháněly chlapa:-). Zájemců by bylo dost, ale kombinace by to byly zajímavé, o což nestojíme. Já ani po Sofince žádná mimča nechci, protože jednak je hodně úzká v pánvi, takže by musela rodit císařským řezem a zadruhé, všechna ta mimča bych si musela nechat, což jaksi nejde.
Holky po ulici běžně chodí volně, bez vodítka. Jsou vychované, takže nemáme problémy s poslušností. Když je zavolám, přiběhnou, počkají u cesty, dokud nedám pokyn...ale prostě v době hárání to bez vodítka nejde. To ale není nic pro Sofinku, žádná zábava. Ona se potřebuje vyběhat, jak říká můj muž: "je potřeba unavit krtka". Jelikož minulý týden bylo opravdu hezké a slunečné počasí, denně jsem s holkami vyjížděla do přírody za město, kde se mohly vyběhat a vyřádit ve sněhu, kde je nikdo neobtěžoval, žádní nápadníci, a kde byl doslova "božský" klid.
 
  
Objevovaly jsme společně nová místa, pro holky tam byla spousta cizích a zajímavých pachů, prostě paráda.
Jen v pátek to bylo nejhorší. To sice připadl další sníh, což bylo super, ale zároveň hodně náročné pro chůzi, protože sníh byl mokrý a těžký a holkám se lepil na packy a nohy až sotva mohly chodit. Však po návratu domů zalehly a odpočívaly po tak náročné vycházce:-)
 
   
Zbytek fotek najdete ve fotoalbu.
 
U kluků je taktéž několik změn. Většina z vás, co veselý život našich mazlíčků navštěvujete, víte i o mých důvodech, proč jsem začala pro kluky shánět nové majitele a domov. Dala jsem několik inzerátů, jak tady u nás ve městě, tak i různě na internetu, a i když to ze začátku vypadalo, že se nikdo neozve, po novém roce se začali zájemci hlásit. Měla jsem si tedy z koho vybírat. Dlouho jsem všechno zvažovala, rozebírala a různě kombinovala. A výsledkem je, že jednoho morčíka si chci rozhodně nechat. Je jím Roland.
 
 
 
Miminko, na které jsem čekala, až se narodí a prožívala jeho první dny a týdny až do příjezdu k nám domů. Roland se mnou nejvíce komunikuje a je pro mne srdcovou záležitostí. Tím nechci nikterak říci, že Lancíka s Waldou nemám ráda. Ráda je mám oba a kdo mě zná, tak to ví. Lancíčka jsem si vzala po úmrtí mého posledního křečka Ríši, protože se mi jednak moc líbil a já chtěla zkusit i jiné zvířátko, než je křeček. Walda si mě získal svým zavalitým tělíčkem hned po narození a já ho následně dostala dárkem. Radost mi dělali všichni tři. Bohužel, Lancula je na Waldu tak zvyklý, že už k sobě Rolanda nechce. Jinak bych uvažovala i o této variantě, že by šel do nového domova pouze Walda a zůstala by původní sestava.
 
  
Kluci spolu vycházejí a proto bylo mou podmínkou, aby šli do nového domova společně. Jeden takový jsem pro ně nakonec našla, kde se budou mít nejen stejně dobře jako u nás, ba naopak snad ještě lépe a to z toho důvodu, že tam budou mít k sobě i morčecí slečny, které se již těší na miminka:-). Kluci jsou tedy ještě zatím u nás doma, ale již brzy se spolu rozloučíme.
 
 
21. ledna 2010  -  nic podstatného a důležitého se u nás zatím neděje, naštěstí jsme všichni zdraví, tak aspoň přidávám na rozveselení video se Sofinkou
 
 
 
 
7. ledna 2010 video na pobavení. Roland si prostě nedá pokoj. Na stole si troufá, ale jakmile je dám spolu do klece, vítězí Walda. Ten jeho nevinný kukuč..to bych se potrhala smíchem!
 
 
Roland pokušitel
 
Taktéž přidána 3 nová videa holek ve sněhu:-)
 
 
 
3. ledna 2010  -  hned první dny nového roku byly bohaté na výlety a zážitky. Hned na první den jsme si naplánovali celodenní výlet na přehradu do Všeminy, Luhačovic a Velkých Karlovic. A sobotní den jsme prožili na chatě, kde hlavně holkám dělal velkou radost sníh. Konečně jsem měla po ruce foťák, a tak jsem mohla udělat pár záběrů a videí.
 
   
(po kliknutí na obrázek se fotka zvětší)
 
 
 
 

 

 
Novinky...2009

 
 
 
 
 
 
31. prosince 2009  -  je tu konec roku. Pro mě osobně to byl rok plný změn a zvratů, nesplněných přání apod. Pro naše zvířátka byl snad ale bohatý na zážitky a taktéž doufám a věřím, že Stelinku nic dalšího zlého nečeká. Zatím se má k světu, je v pohodě, šťastná a veselá, za což jsem vážně moc ráda!
Jako každoročně, i letos, naše holky pod stromečkem našly několik dárečků, převážně balíčků s psímy pamlsky, ale také nějakou tu hračku:-)
Vždy jim už týdny předem říkám, že přijde Ježíšek a donese jim dárečky. Samozřejmě rozumí jen, že někdo přijde a něco jim donese, nějaký Ježíšek jim je úplně ukradený. A když pak nastane den "D" a přijde večer, tak já po večeři zazvoním zvonečkem, holky jsou ve vedlejší místnosti a jakmile zvuk zvonku uslyší, tak se obě přiřítí jako velká vlna a hned běží ke stromečku a začnou vše prohlížet a v těch jejich očkách se odráží ta barevná světýlka, je to moc kouzelné:-) a krásné. Na to se vždy moc těším, na ty jejich reakce.
Pro kluky to byl den jako každý jiný, ti mají posvícení každý den. Jen jsem jim nadělila několik krabic se zrním, z čehož jednu už mají zcela sežranou, no jo, kyseliny.
 
 
u vánočního stromečku
 
Sněhu si letos holky zatím moc neužily, z té trošky, co tu zatím byla, měly ale obrovskou radost a pořádně si v něm zadováděly. Bohužel jsem neměla po ruce foťák, abych to zdokumentovala. Obrázky nebo videa by stála za to.
 
6. prosince 2009přidáno několik vánočně laděných fotek kluků do fotogalerie.
 
5. prosince 2009  Jen tak pro potěšení oka:-) pár foteček našich miláčků.
 
 
 
Lancíček a Waldíček doma v kleci
 
 
Rolínek ve své kleci pod stříškou
 
 
 
Stelinka a Sofinka doma na sedačce
 
Zítra se jdeme konečně stříhat, dnes nám panička "vypere" kožichy a zítra snad Stelince přestane být horko.
 
 
 
 
  
Stelinka
 
30. listopadu 2009  -  po více jak měsíci se hlásím s novinkami. Stelinka má již po operaci vše zahojené, už bylo také načase, vždyť celý měsíc musela nosit obinadlo po celém těle, protože asi týden po operaci se jí na třech místech rozjely stehy. Denně jsem tedy na rány nanášela speciální mastičku, aby se vše zatáhlo a pěkně srostlo k sobě. A konečně v sobotu 28. 11. jsme jí vše mohli sundat a pořádně prodrbat kožich. Hned jsem obě holky objednala na stříhání, už to obě potřebují jako sůl.
 
 
Stelinka se zotavuje
 
Bohužel, špatnou zprávou je, že nádor u Stelinky byl potvrzen jako zhoubný. Podle lékařů byl však celý pěkně ohraničený a teoreticky by neměl nikde metastázovat, ale 100% mi to nikdo nezaručí. Jen musím tedy věřit a doufat, že bude v pohodě a do budoucna nás nečeká žádná další hrůza. Po operaci byla hodně špatná, ale nyní už je to zase naše Stelinka, má chuť si hrát, za což je ráda hlavně Sofinka, protože jí ty jejich bitky dost chyběly.
A kluci? Ti jsou v pohodě, jim nic nechybí, vesele papají a bobkují celé dny.
                                                 
                                                          WALDÍČEK                                               ROLÍNEK
 
     
 
LANCÍČEK
 
 
29. října 2009 Stelinka má za sebou operaci již dva dny. Nejhorší to bylo hned po ní, tedy v úterý 27. října. Trvala necelé dvě hodiny. Celou dobu jsem na ni čekala, jak jsem jí slíbila. Mimo kanyly v pacince, měla ještě v bříšku dva dreny, aby to špatné z ní odcházelo ven. Doma máme naštěstí v zásobě dost gázy, takže pro mě není problém ji měnit. Dostala antibiotikum Noroclav a tabletky od bolesti. Musím říct, že je ze Stelinky vzorný pacient! Bez problémů tabletky bere, pije hodně vody, v pravidelných intervalech ji nosím ven a dokonce má i malou chuť k jídlu. Co se jí líbí moc, je to, že ji ven nosím v náručí a to stejné i domů, protože po schodech nemůže. Na to si zvykla velice rychle a myslím, že do budoucna toho bude i trošku zneužívat.
 
 
náš marod Stelinka
 
 
Sofinka v to úterý s námi nebyla. Bylo to poprvé, co Stelinku nemohla doprovodit. Hlídal nám ji můj tatínek. Když jsme se vrátily se Stelinkou domů, Sofinka nám už běžela naproti. Velice chtěla Stelinku vítat, ale když zjistila, v jakém stavu se vynachází, tak k ní pak už nechtěla ani jít.
Až dnes na ni zkoušela dělat výpady a provokovala ji ke hře, ale bohužel, na tohle Stelinka nemá náladu. Už tu byly asi 3 pokusy o štěkot, ale rány bolí, takže je raději potichu.
Nechala jsem jí rovnou vyřezat i bradavici za krkem, co jí vadila při česání a stříhání, takže je, chudák, samý šev . Pokud to jde ležet, že si najde nějakou vhodnou polohu, tak leží a pospává. Jinak ale většinu času tráví v sedě a v sedě i spí, takže ji různě obkládám polštáři, aby si aspoň mohla opřít bradičku, anebo se o ten polštář opřít.
 
To našim klukům je hej, ti řeší akorát kde co sežrát. Jakmile slyší otvírání lednice, krájení nožem a o šustění sáčkem už ani nemluvím, tak by se zbláznili a já skoro nic jiného, než jejich pištění, neslyším. Roland si vykládá skoro pořád, reaguje i na pohyb okolo klece, na každý krok. Walda zase hodně reaguje právě na ty sáčky a Lancík je neutrální. Umí také slušně pochtívat a žebrat, i když jídlo před chviličkou dostali. Říkám jim "kyseliny", protože jim dám jídlo a než se otočím, tak je to pryč. Prostě to v nich "jen zašumí". Z tohoto důvodu by bylo lepší je spíš šatit než živit.

A zde několik nových fotek kluků pro pobavení:
 
  
                                    Roland                                                       Walda                                                   Lancelot
 
 
 
Sofinka a Stelinka na nedělní procházce
 
24. října 2009  - téměř po měsíci přicházím s novinkami od nás i jinud.
Začnu klukama, kteří jsou stále ve stejné sestavě. Roland je na samotce již navždy a Lancík s Waldou si zatím vyhovují, i když občas Walda pokouší Lancelota a tomu se to samozřejmě nelíbí, tak pak ho prohání po kleci. Ale jinak nic vážného. Asi tak před týdnem, možná je to už i déle, když jsem klukům čistila klece, tak jsem jen na okamžíček dala Rolanda ke klukům, než mu složím již vyčištěnou klec, což byl vážně moment, ale Walda hned na Rolanda zaútočil a kousnul ho zase do huby. Byla to vážně rychlost. Prostě se nesnesou. Jinak se u klučíků nic moc neděje.
S holkami za ten měsíc máme za sebou několik návštěv, oslav a pár výletů. Ten nejdelší byl hned první 4 říjnové dny, kdy jsme byli na chalupě v Beskydech.
 
   
v Beskydech
 
Nyní v pondělí se byly opět obě stříhat, ale již jsem jim nenechávala úplně ten letní setřih, když se ochladilo. V úterý byla Sofinka na řádném očkování, a ve středu, když jsme večer, jen na otočku, jeli něco vyřídit do Vyškova, jsem u Stelinky na bříšku nahmala bulku. Už jsem tam něco podobného cítila zhruba před měsícem, ale pak jsem to nemohla najít, a tak jsem si řekla, že to byl nejspíš cecík. Přišla jsem na to totiž také při večerní jízdě autem. Většinou s holkami sedávám na zadním sedadle. Dopředu nesmí.
Jenže tentokrát, i po návratu domů, jsem ihned bouličku objevila. Není přímo u cecíku, ale je mezi  cecíky na mléčné žláze, což mi potvrdil i veterinář. Nechci na nic čekat, takže včera jsem s ní byla na klinice v Kroměříži. Lékař jasně řekl, že to musí pryč a při té příležitosti mi doporučil i sterilizaci u Stelinky. Nenutí nás, máme se rozhodnout. Udal mi prostě určité argumenty. Nikdo mi nezaručí, že tahle bulka je jen tuková hrčka, že to není nic vážnějšího. Pokud by to byl nádor, i když nezhoubný (nic jiného si ani nechci v tento okamžik připustit), je zde velká pravděpodobnost, že se vše časem bude opakovat...a Stelinka bude starší a vše může být obtížnější. Samozřejmě mi ani 100% nemůže nikdo zaručit, že po vyjmutí dělohy se tyto nádorky tvořit přestanou. Mám ale své zkušenosti už s Elinkou. Té se v pozdějším věku nádorky dělaly skoro u všech cecíků a bylo jich i více najednou, takže těchto operací absolvovala několik a ve výsledku jí stejně nakonec museli odstranit celou mléčnou lištu.
Ve svém okolí znám spoustu fen, co sterilizaci zvládly a jsou v pohodě. Trošku mám obavy, jestli pak nebude Stelinka usedlejší a jestli jí zůstane ta hravost, co má nyní. Na to mi také nikdo 100% neodpoví, protože u každé feny je to individuální, jako u lidí. Každý snášíme stejnou věc jinak.
Každopádně v úterý 27. řííjna v 9 hodin ráno čeká Stelinku odejmutí té bulky.
Ale nyní něco veselejšího a tím jsou morčecí miminka od Pepiny a Cipíska(y). Prostě z Cipíska je holka a má s Edou miminka.
Dohromady obě holky mají 7 miminek.
 
 
miminka od Pepiny a Cipíska
 
28. září 2009 i když je již nějaký den podzim, venku panuje skoro letní počasí a my se toho snažíme náležitě využívat, takže o víkendech a téměř každé odpoledne vyrážíme na procházky a výlety po městě či do jeho okolí. Holky si ještě užívají koupání a dalších radovánek.
 
   
dovádění na vodní nádrži ve Veselíčku
 
Také jsme si udělaly celodenní výlet na Rusavu. Byl to doslova babinec - já a naše 2 holky, má kamarádka a její dcerka. Mají tam chatu, takže to bylo moc příjemné. Samozřejmě se i grilovalo, na což se Stelinka se Sofinkou moc těšily. Včera jsme na chatě taktéž grilovali, dokud to počasí dovoluje, a to už holky vědí, že jakmile jejich páníček donese ven gril, že bude něco dobrého na zub a už u grilu jen tak posedávají a hlídají ho, hlavně pak ten obsah na něm .
 
   
hrátky s Lucinkou na Rusavě
 
  
Sofinka + Stelinka na Rusavě
 
Nejdůležitější událostí z minulých dnů ale byly narozeniny Lancíčka! Už je z něj roční krasavec. A aby ta oslava nebyla jen ledajaká, přišli mu popřát i jeho další kamarádi z Aldringenu, co tu v Přerově bydlí ( Andy, Wolfi a Zorro) a navíc se u nás zastavil i páník kluků Aldringeňáčků Luise a Karmílka a holčinky Wendy!!!!!  Škoda, že tu Luis také nemohl být,
vždyť taktéž slavil 1. narozeniny a mohli mít s Lancíčkem společnou fotku, jako má Walda s Wolfíkem!!!
 
 
brášci Walda a Wolfi z Aldringenu
 
 
A nyní pár fotek celé klučičí partičky:
 
 
                                        Walda, Andy, Wolfi a nad nimi Zorro                       Walda, Andy, Roland, Zorro a Wolfi
 
 
Walda, Andy, Lancelot, Roland, Zorro, Wolfi  z Aldringenu
 
Bylo to moc fajn setkání a posezení pro nás všechny zúčastněné.
 
 
klučičí banda :-)
 
Také tu mám pár foteček od kamarádky Janičky, jejíž Pepině se nedávno narodila 4 morčecí miminka a také mám i fotku Cipíska, který doma zůstává a stále se "drží sukní" své mámy Pepiny. Momentálně však bydlí v kleci se svým tátou Edou, aby měla Pepina s mimi klid.
 
   
                                  Cipísek                                         Pepina s miminky                                         miminka
 
 
 
13. září 2009  -  venku je krásně již od rána, jako vůbec všechny dny v poslední době, takže jsme stále někde venku v přírodě, jsou povinnosti a nezbývá čas na aktualizaci. Dnes se to všechno budu snažit napravit, tedy alespoň do té doby, než pojedeme na hody do Prostějova, kam jsme byli pozváni.
 
Kluci bydlí stále odděleně a vím, že už je to nevratné. Stačí třeba jen čistit klece, můj pokus dát je k sobě, aspoň na tu chvíli, než budou mít bydlení opět čisťounké, by málem dopadl špatně. To se oba kluci na Rolanda vrhnou jako vosy na bonbón a málem mi se porvali i mezi sebou, když Rolanda oddělám. Walda na Lancíka sem tam dělá výpady a mají si pak co vyříkávat, zatím se ale drží a já jen doufám, že nebudu muset oddělit i je.
Kluky jsem po dlouhé době vážila. Roland s Waldíkem mají rovné 1kg a Lancula 1100g! Z Waldíka je tedy slušný macík ve svých téměř 4 měsících. Akorát mi přijde Rolínek takový smutný, často stojí opřený pacičkami o mříže a kouká na své kamarády. Snažím se mu proto o to víc věnovat a mazlit se s ním.
 
Na tomto místě musím poděkovat svému muži, který tzv. rozhodil sítě a sehnal mi (zatím) 3 velké pytle s hoblinami. Dva jsou dokonce až z Valašska! Seno jsem si zase pro změnu zajistila já a za pomoci mého muže jsme ho nasbírali na jedné louce, kde bylo krásně suché a traktory ho akorát sbíraly a odváželi. Naklusali jsme tam s pytly a ty zbytky, co na louce zůstávaly, jsme sbírali. Mám tak dva velké pytle krásně suchého a drobného, voňavého sena. Náš sklep se tak změnil na "pilu se seníkem", kde se krásně mísí vůně právě hoblin a sena. A můj muž (zatím s trpělivostí) ty pytle denně vytahuje, aby si mohl vzít kolo, když jede do práce, dává je zpátky, a když se z práce vrací, tak celý proces opakuje. Co by ale člověk pro ty naše morčíky neudělal, že? A já svému muži moc a moc děkuji a moc si toho vážím!
 
V týdnu se holky byly opět stříhat a Stelinka byla na řádném očkování. Byla to taková rychlovka, že to o tom ani nevěděla. jen Sofinka trpěla. Šla sice Stelinku doprovodit, ale měla již před čekárnou pořádný klepec a nepomohlo ani utěšování, že jí nic a nikdo dělat nebude. Nakonec to zvládly obě, a pak za odměnu dostaly vyjížďku na jedno ze svých oblíbených místeček, kde se s nadšením proběhly.
 
   
                    Stelinka                                         v Tršicích u Olomouce na přehradě                   a při koupání se Sofinkou
 
Také jsem (koneně) začala postupně přidávat další záznamy do sekce videa. Bude na nich zachyceno koupání holek na Jadranu v Oseku nad Bečvou, a také ještě jízda na terénních minikárách ze začátku srpna. Můžete se tedy začít bavit. Bude vše průběžně přidáno.
 
 
Stelinka pracuje
 
 
 
 
1. září 2009  -  kluci bydlí od pátečního večera odděleně. Prostě Walda s Rolandem se nesnesou. Walda šel Rolandovi tvrdě po krku. Roland se ho bál a navíc jsem zjistila, že má v kožíšku úplnou dálnici vytrhaných chlupů a čerstvých krvavých oděrek. Což byla poslední kapka a Walda šel na samotku. Jenže po chvíli Rolandovi pookřálo a začal se navážet do Lancíka. Noc z pátka na sobotu strávil Walda tedy sám, na kluky se mohl dívat jen přes dráty.  Ráno jsem jim čistila klec, dala jsem je všechny do výběhu na balkón. Říkala jsem si, že to není území nikoho, takže to třeba zvládnou. Jenže Roland utrpěl od Waldy hodně ošklivý šrám pod levým okem. Dost škaredě ho kousnul, štěstí, že to nebylo do oka. Takže to u nás do pondělního večera bylo v sestavě Roland + Lancula a na samotce Walda a dnes je to Walda + Lancula a na samotce je Roland a už je tak nechám. Roland prostě začal prudit a čím dál víc se navážet do Lancíka, který si ho ani nevšímal. V okamžiku, kdy Roland na Lanculu skočil a začali se rvát, byli v jednom chumlu, tak jsem řekla dost a kluky jsem prohodila. Roland se chtěl do své původní klece dostat, tak neustále hryzal dráty. Klece mám naražené na sebe, aby se vzájemně viděli a mohli se očichat a popovídat si. V okamžiku, kdy se ale na sebe začnou dívat Roland s Waldou, tak štěstí, že jsou mezi nimi ty dráty. Takže je mi jasné, že už nebudou spolu moct být v jednom výběhu ani společné přepravce, když někde pojedeme. Což mě fakt mrzí. Ale co už.
Jinak s holkami se snažíme užít ještě pěkného, slunečného počasí a věčně se někde touláme.
 
 
Sofinka
 
 
 
25. srpna 2009  -  tak mi kluci přidávají starosti a trápení. Od soboty se spolu nesnáší Walda a Roland. Karta se prostě obrátila. Z Waldy je už velký chlap (880g), žádné miminko a už měl toho Rolandova pošťuchování a provokací dost. Z Waldy je obrovský bojovník, začal šéfovat partě a Rolanda prohání jako o život a sem tam si i hryzne. Naštěstí ne až do krve, ale dává prostě Rolandovi znát svou nadřazenost. Roland se Waldy bojí, utíká před ním, jen jakmile ho zahlédne. Ani Rolandovo cvakání zubů na Waldu neplatí. Až je mi nyní Rolínka líto, protože se nastěhoval na horní plošinu a tam vegetuje. Vypadá i smutně, prostě je celkově jiný, než ho znám. Vůbec nejsem nadšená z toho, že kluky budu muset rozdělit, že budu muset pořídit další klec. Bude problém s umístěním, ale pokud se to nezlepší, tak to tak budu muset udělat. Zkusila jsem Waldu na noc oddělit, dala jsem ho do mobilní ohrádky hned vedle klučičí klece. Roland měl tedy klid, ale pro změnu se začal navážet do Lancíka, který je nyní z kluků nejhodnější. Chodil po kleci jako pomsta. Jenže Waldovi se to vůbec nelíbilo, že je najednou sám, chtěl za svými kamarády. Hryzal dráty a vyskakoval a pištěl. Tak jsem ho do klece šoupla. Lancík s Rolandem se hned začali kroutit a vrkat, jako by viděli Waldu poprvé. Ale to trvalo jen chvíli a najednou Walda skočil po Rolandovi a už bylo ječení a Rolandův úprk.
Jsem z toho vážně špatná, myslela jsem, téměř by se dalo říct věřila, že to klukům bude klapat.
 
    
je ze mě kus chlapa, a tak si troufám na své kamarády
 
 
22. srpna 2009  -  stále se někde touláme - Vyškov, Drahanská vrchovina, u kamarádky na zahradě... Zde bych se zastavila na pár okamžiků. V úterý jsem klasicky naši mini zoo vyvezla do přírody, na zahradu mé kamarádky. O kluky bylo náramně postaráno. Kamarádčina babička u nich celou dobu mé návštěvy seděla, pozorovala je a povídala si s nimi, mazlila je a co chvíli odbíhala, aby jim pak donesla nějaký pamlsek. Tu mrkvičku, tu okurku, tu jablíčko, tu nať z mrkve a kluci baštili a baštili
 
   
                jako prasátka v žitě                                   Lanculka                                                         Waldíček
 
 
Sofinka a Stelinka
 
Dnes odpoledne jsem navštívila svou kamarádku Milušku. Napsala mi sms, abych se stavila, že má prý doma Wolfiho z Aldringenu (brášku mého Waldíka). Již tahle zpráva mě mile překvapila. Vůbec jsem neměla tušení, že si po smrti Bobiška vezme Wolfiho, protože původně měla zálusk na jiného morčíka. Byla jsem zvědavá, chtěla jsem Waldova brášku vidět, takže jsme se domluvily a já k ní šla. Myslela jsem při tom však i na Zorra, který byl na Wolfiho zvyklý a nyní asi zůstane sám, když Wolfi přijel do Přerova. Celý týden jsem na netu nebyla, takže mi skutečně unikaly veškeré zprávy a informace. Přišla jsem tedy k Milušce a ta mi hned ukazovala vaničku, kde měl být Wolfík. Bylo přítmí, jelikož venku bylo zataženo a akorát silně pršelo. Klekla jsem na zem, mrkla do vaničky pod stříšku a uviděla jsem tam bílého morčíka a vedle něj (černá ve tmě je špatně vidět) klučíka Wolfíka. Okamžitě jsem na bílého morčecího samečka zvolala "ahoj Andíčku", v přesvědčení, že je to Andík, protože o nikom dalším, nebyla řeč. A v tom okamžiku mi Miluška prozradila, že to není Andíček, ale Zorrínek! Takové velké překvápko na mě bylo přichystáno!!! Měla jsem z toho radost jako malé dítě z dárku, vážně! Jsem moc ráda, že jsou kluci spolu, v našem městě (jaká velká náhoda!) a hlavně u tak skvělé paničky, jakou Míla skutečně je! A i když ona tvrdí, že je blázen, tak jedině v tom velice dobrém smyslu! Miluško, ono je to vážně jedno, jestli se staráš o 3 nebo 4 morčíky. To už není takový rozdíl!
Kluci přicestovali dnes ráno, Zorrínek byl mnohem více vyplašený než Wolfík, ale cestu zvládli. Wolfík bude hodně velký mazílek a Zorrínek určitě také, i když je poněkud divočejší. Ale ona si je Miluška hodně brzy vymazlí. Takže už tu máme ( i s těmi mými morčíky) celkem 6 "Aldringeňáčků!
 
 
          Zorro +  Wolfi +  Andy  z  Aldringenu
 
 
16. srpna 2009  -  dnešní odpoledne jsme již klasicky byli na chatě, takže kluci si poběhali v ohrádce a holky se koupaly, hrály si s balónkem, dováděly na zahradě, takže všichni byli spokojení. Kluci, zejména Lancíček, si pochutnali na švestkách, Waldíkovi chutnalo suché listí a Rolíkovi zase to právě utržené ze stromů. Také ochutnali domácí žlutá rajčátka hruškovitého tvaru a domácí bílé víno (modré teprve dozrává).
Včera jsme odpoledne byli v Rajnochovicích, podívat se na pozůstatky lesní železnice, kterou mají v plánu obnovit. Prošli jsme si tu trasu, kudy dřívě vláček jezdil.
 
  
                                                Sofinka a Stelinka                                                                           Stelinka
 
Již  v úterý  4. srpna do Přerova k mé kamarádce dorazil krásně bílý "lední medvídek", morčecí chlapeček Andy z Aldringenu, takže se nám zde ti Aldringeňáčci tak trochu "rozmáhají". Nyní v pátek jsem se na Andíka byla konečně podívat. Už váží 550g! a má se čile k světu. Však jeho panička se o něj také vzorně stará. 
 
 
Andíček se svými kamarády Kačkou a Bobiškem
 
Bohužel však Bobiškovi nebylo moc dobře, byl hodně špatný, zesláblý, měl smutná očička, neměl chuť na jídlo. I když se jeho panička pro něj snažila udělat maximum, přesto druhý den ráno Bobišek umřel . Ještě neměl ani 3 roky! Byl to moc miloučký morčecí chlapeček, obrovský mazel, moc chytroučký a svou paničku bezmezně miloval, tak jako ona jeho. Moc jí bude chybět. S Andíčkem se brzy zkamarádill, nedělal vůbec žádné problémy, spolu, i s Kačkou, si mohli poběhat v chodbě a poznat se. Kačce se Andík moc líbí. Při běžné procházce po bytě, se Kačka u Andíkovi klece několikrát zastavila, aby se mohli pozdravit.
 
 
Kačka se zdraví se svým novým kamarádem Andíkem
 
 
13. srpna 2009  -  dnešní den naše holky strávily v ZOO na Svatém Kopečku u Olomouce.  Hned v úvodní fázi udělal na Stelinku výpad Lemur, což ji strašně moc naštvalo. Nejprve se pořádně lekla a pak jsem měla co dělat, abych ji utišila, jak byla rozvášněná.
Pak již ale ostatní zvířátka s nadšením a zájmem sledovala a od pár výběhů jsem ji nemohla ani odtrhnout.
Zato Sofinka, ta se vyděsila, když se najednou a nenadále, ležící a spící na zemi, pohnul levhart a pak se už bála skoro všeho, co se kde pohnulo. Stelinku uchátil i tygr, měla hlavu nalepenou na skle a málem "ani nedýchala", protože taková kočička nám za domem skutečně neběhá. Když jsem ukázala tygra Sofče, tak jsem myslela, že se mi tou hrůzou vyvleče i ze šráků.  Vlajka (ocásek) šla okamžitě směrem dolů a honem pryč! A zde je pár fotek.
 
 
návštěva ZOO na Kopečku u Olomouce
 
   
tak to je on, co vyděsil Sofinku
 
   
Surikaty byly stejně nejlepší
 
   
jak si kdo ustele, tak si také lehne
 
 
 
 
 
tak tuhle psí "bonboniéru" jsme dnes dostaly (ještě k narozeninám)
od naší moc hodné paní holičky!!!!
12. 8. 2009
 
12. srpna 2009  -  dnes holky mají stříhací den, tedy jdou ke kadeřníkovi. Hlavně Stelinka to uvítá, protože už jí je v kožíšku zase moc horko.
Včera večer, když jsme se vrátily ze zahrady od mé kamarádky, jsem je hned vykoupala. Unavené a plné zážitků ze zahrady a navíc ještě hned vykoupány, padly za vlast a Stelinak při tom snění "nařezala" i pěknou várku dříví.
Pro kluky jsem na zahradě vyfasovala tašku mrve, tašku jablek, pytel mrkvové natě, zelné a kapustové listy, okurky a kedlubny. Takže se hošani můžou nadlábnout až k prasknutí.
 
11. srpna 2009  -  venku prší, holkám se nechce v tom dešti jít ani na pořádnou procházku. U Stelinky je to normální, ta déšť ráda nemá, ale u Sofinky by mě to mělo překvapovat, protože jí zatím nevadí nic. Ale přesto se nyní tlačí více domů než ven. Vysvětlení je naprosto jednoduché. Sofinka prochází obdobím tzv. falešné březosti. My to s mužem nazýváme jako "dobou hnízdění". A to z toho důvodu, že si Sofinka všude možně buduje a staví hnízda, pro svá miminka, kterými jsou plyšáci a dokonce i dva pískací balónky. Dnes v noci si budovala hnízdo u nás v posteli a průběžně si tam nanosila různé plyšáky, o které se nyní stará. Já je pohladit můžu, ale Stelinka se na ně nesmí ani podívat. To hned Sofča výhružně vrčí. Občas také nad svými "dětmi" jen tak sedí a fňuká. U každé feny tohle období probíhá individuálně. Třeba Elinka, ta když měla falešnou březost, tak vůbec nežrala, ven jsme ji museli vytáhnout násilím, aby se aspoň jednou za den vyprázdnila, mimina si hlídala tak, že se na ně nemohlo sahat a dokonce na nás cenila i zuby a o vrčení ani nemluvím. A navíc ty své plyšové děti různě po bytě přenášela a stále jim hledala nové úkryty.
Stelinka to zase až tolik neprožívá, alespoň doposud ne. Ta nám v tomhle období nosívá ukázat jen více plyšáků, kterých si jinak ani nevšimne.
Sofinka také v neděli dobrala poslední tabletku proti svědění. Již před dvěma týdny s ní můj muž musel jet na kliniku, protože si začala vykusovat konečník. Pan doktor zjistil, že má hodně ucpané anální žlázky, což ji svědilo a vadilo a proto to vykusování. Navíc jí předepsal framykoin, kterým jsem konečník potírala, aby se vše vrátilo do normálních kolejí. Fungovalo to tak asi 3 dny, kdy to bylo lepší, ale pak se to začalo opakovat a navíc se Sofinka začala hrozně moc škrábat. Stelinka byla v pohodě, což mě ujišťovalo, že to nemůže být blecha. Jednak proti blechám dostávají do kožíšků vodičku a pak by také na sobě měla štípance. To jsem zažila u Elinky. Byli jsme na návštěvě u mé babičkya dědy (cca 8 let zpátky) a Elinka klasicky proháněla početné kočičí stádečko, co tam přebývalo. A prostě chytla blechu. Byla hodně poštípaná, hlavně na bříšku, já na blechu číhala, abych ji mohla chytit, protože koupel ve speciálním šampónu nepomohla. Nakonec se mi "lov" zdařil a Elinka měla už pokoj. Byla to její jediná blecha v životě.
U Sofinky jsem tedy tohle všechno vyloučila. Pak jsem si uvědomila, že by klidně mohla být poštípaná od mravenců a komárů. Na chatě je obojího dost, a když tak leží v trávě, do kožíšku se dostane leccos. Jela jsem tedy se Sofinkou minulé úterý znovu na veterinu. Pan doktor zkontroloval jednak žlázky, které byly čisté a pak mi přitakal v mém domnívání se, že by mohla být Sofča poštípaná, a proto se škrábe. Hlavně v noci, když byla v klidu a měla čas, který přes den nemá, protože je to akční psí slečna.
Tabletky brala 6 dní a zatím je to dobré.
Naše psí děvčátka si jinak zase o víkendu užívala různých akcí a výletů. Můj muž měl narozeniny, a tak jsem ho v sobotu vzala do Ski areálu v Hlubočkách u Olomouce, kde si je možnost zapůjčit terénní minikáry, čtyřkolky apod. U nás zvítězila minikára. Vlek ji i s člověkem vytáhne nahoru na svah a pak už jen šupem dolů po vyznačené cestě. Obě naše holky byly jako v tranzu, když tyhle minikáry uviděly. Minulý rok jsme si je už vyzkoušeli v Orlickách horách a holkám se jízda na nich moc líbila. Jakmile můj muž do káry usedl, už měl Stelinku na klíně. Na nic nečekala, prostě to brala automaticky, že jede také. První jízdu jel ale můj muž sám, holky pod svahem "trpěly" a svého páníčka netrpělivě vyhlížely. Když se vrátil, hned kolem něj začaly radostí skákat. Jako první jela Stelinka. 
 
  
už jedůůůůůůů
 
Sofinka musela čekat, což se jí vůbec nelíbilo, tak se za nimi do kopce vydala. Měla jsem co dělat, abych ji odtud dostala pryč.
Druhou jízdu absolvovala tedy Sofinka, což zase vedlo k velké nelibosti u Stelči. Poslední dvě jízdy jsme jeli společně. Já se Sofčou a můj muž se Stelinkou.
 
 
se Sofinkou na minikáře
 
Z Hluboček jsme se pak přemístili na Drahanskou vrchovinu do obce Střížov, kde je krásná zahradní železnice a nakonec ještě do Ludéřova, kde se nachází pozůstatky Keltské svatyně.
 
  
zahradní železnice Střížov
 
 
Stelinka a Sofinka u modelu vláčku
 
 
Keltská svatyně u Ludéřova
 
A včerejší den jsme byli opět na chatě. Konečně jsem mohla vyvenčit i naše Lichtenštejny. Tím myslím naše kluky. Takto jim od samého začátku říká manželova máma, protože když že ti naši kluci jsou "von" a navíc si nemusí pamatovat jejich jména. Prostě to jsou "vóni" - fóni, anebo Lichtenštejni a my už víme, o kom je řeč.
Kluci byli ve svém živlu. Zahrnula jsem je samými dobrotami v podobě jahodového, ostružinového, malinového a jabloňového listí, měli čerstvou travičku, dále v misce zrní, které si neustále vysypávali do trávy, dostali jablíčko, čerstvě utržené rajče, švestku apod. Prostě se měli jako prasátka v žitě.
 
   
Walda                                                                                      Rolínek
 
  
Waldíček
 
 
 
kluci ve venkovním výběhu
 
A nyní série klučičích fotek z jednoho malého stromku. Všichni seděli jako "přišití", jen se rozhlíželi, kde to jsou a moc fajn se s nimi spolupracovalo.
   
Rolínek
 
   
Lancíček
 
 
4. srpna 2009 po týdenní odmlce jsem se konečně dostala zase k pc a tak doháním resty na všech stranách a tudíž i zde. Jsme stále v jednom kole. Není dne, abychom někam necestovali a popravdě, večer se mi již nechce nic psát.
Zlobí mě Rolínek. Tedy hlavně ty dva své kamarády a tím pádem i mě, protože je to velký pokušitel a provokatér. Zřejmě má rád "dusnou atmosféru", protože není dne, aby kluky neprohnal a nenavážel se do nich. Jenže, jak jsem tu již psala, Walda si z něho nic nedělá, uteče před ním, anebo se postaví na zadní a zdůrazní svým pískotem, aby si dal Roland odchod. Jenže to by nebyl Rolíček, aby se jen tak hodil do klidu. Jde si svou náladu vybíjet na Lancíkovi. Takže pak dochází na cvakání zubů a ostrou výměnu názorů. Lancula se ale s Rolandem nepáře a třeba v sobotu došlo už i na krev. Lancík prostě zoubky zasadil Rolandovi ránu, aby dal pokoj. A nějak to zabralo, protože od toho večera je Roland o trochu více klidnější a tolik si netroufá. Uvidím, jak to bude mezi nimi fungovat dál. Docela mě to trápí.
 
 
tak tohle auto bychom braly...
 
Včera jsme večer byli posedět u známých na zahradě tady v jedné vesnici za Přerovem, holky se tam aspoň proběhly, Sofinka měla hlídku. Pečlivě hlídala přes plot cestu, a když se náhodou někdo opovážil po ní projít nebo projet na kole, pořádně mu vynadala. Stelinka jí šla sem tam vypomoct, ale jinak se držela nás. Ona je povahově jiná. Sedne si mi k nohám a je v sedmém nebi, když ji hladím a škrábu za ušima a pod krkem. Sofinka ale musí neustále chodit a vše prozkoumávat. Až když má svůj rajón obejitý a pod kontrolou, tak si sem tam i na chvíli lehne.
 
 
po měsíci opět u strýce na zahradě
 
V neděli jsme měli celodenní výlet. Byli jsme jak na Drahanské vrchovině, tak i u známých v Olomouci. Pro holky to bylo náročné snad jen v tom autě. Bylo horko a dusno, ale naštěstí jsme měli půjčené auto s klimatizací a zatmavenými skly, takže sluneční paprsky tolik přes okna nepropouštěly. Holky měly možnost si poběhat na dvou velkých zahradách, kde byla i spousta dalších zvířátek.
 
 
zase jsem zachránila klacíček
 
V sobotu jsme byli odpoledne na chatě, což bylo také fajn. Ve městě bylo nesnesitelné horko, ale na chatě, ve stínu stromů, to bylo velice příjemné. Stelinka se vykoupala jak ve Strhanci, tak i Jadranu, jak se říká vodní ploše v Oseku nad Bečvou. Sofinka na vodu zatím moc není. Vleze do ní jen pro klacek, který ještě navíc ve vodě "zachránila" Stelinka a přinesla ho ke břehu. To už ji Sofinka vyhlíží, a jakmile se Stelinka ke břehu přiblíží, Sofča skočí do vody, klacek jí odebere a přinese ho na břeh do trávy. Prostě taková dělba práce. Stelinka zůstane ale ve vodě stát a třepotá ocáskem a čeká, až jí zase někdo z nás nějaký klacek hodí a ona pro něho bude moct plavat. Ta vodu zbožňuje.
 
 
malý Lucky a větší Denis (Denda)
 
V pátek jsme pro změnu byli k večeru posedět v "naší" hospůdce, kde to holky naprosto zbožňují, protože se sedí venku v trávě a ony tam můžou běhat a blbnout s balónky, zatím co my se cpeme nějakou dobrotou.
 
   
Nikča a v pozadí je Garp
 
 
Ve čtvrtek 30. července měla Stelinka 5. narozeniny   !!!!   Tak to strašně letí. Mám ji stále před očima, jako to malé psí miminko, to chlupaté klubíčko, co za mnou od samého začátku stále běhalo a neustále se pletlo pod nohama. Už z ní máme dámu. Samozřejmě dostala dárečky, největší radost však měla ze psích pamlsků.
 
 
  
Stelinčiny 5. narozeniny
 
Ve středu jsem byla odpoledne opět u kamarádky na zahradě. Tentokrát jsem vzala s sebou i kluky, takže si zhruba 4 hodiny poběhali v ohrádce, nabaštili se travičky a užívali si popularity, jakou měli u kamarádčiny mámy a babičky. Prostě 3 ženské, a každá v náručí chovala jednoho našeho "šlechtice". Kluci vrkali blahem.
 
 
kluci při odpočinku na zahradě
 
   
                                Waldíček                                                                                 Stelinka hlídá kluky
 
 
28. července 2009 odpolední výlet do Kroměříže a Chropyně. Ráno jsem musela Sofince koupit nové šráčky, protože ty původní včera úplně zničila. Už delší dobu měla slíbené nové, takže mě to aspoň přinutilo je konečně pořídit. Místo modrých má pěkné červené.
 
27. července 2009  - holky na návštěvě mé kamarádky na moc krásné zahradě v jedné obci za Přerovem.
 
26. července 2009 - holky na pouti a návštěvě v Jesenci na Drahanské vrchovině.
 
16. července 2009Stelinka dnes byla na očkování proti borelióze (jednou za rok) a Sofince zrentgenovali pravou přední tlapičku, protože při skoku ze židle apod. na ni sem tam dopadá a chvíli kulhá. Snímek ukázal, že je vše v pořádku, takže na přeléčení dostala tabletky Rymadylu a věřím, že pomůžou, protože už je obě naše holky párkrát braly a vždy měly příznivý vliv.
Jinak v těch současných parnech se zdržujeme více doma, podnikáme jen malé vycházky. Většinu dne pak holky odpočívají anebo sledují dění v ulici z okna.
 
15. července 2009 - holky dnes byly u holiče, takže zase na měsíc mají pokoj. Hlavně Stelince již nebude takové horko, když se zbavila kožichu 
 
14. července 2009  - odpolední holčičí dovádění na chatě. Kluky jsem v tom parnu raději nechala doma, protože i těch cca 15km, co to na chatu máme, v tom autě bohatě stačilo a holky byly moc rády, že se můžou ochladit ve stínu stromů, a později i ve vodě.
 
13. července 2009 - Sofinka má dnes 2 roky!!!
 
 
už jsem se nemohla dočkat, a panička se zrovna nedívala, tak jsem dort načala.... (Sofinka)
 
11. července 2009 - po delší odmlce se konečně hlásím s novinkami. Jsme nyní v jednom kolotoči oslav a výletů. Holky je s námi všechny absolvují, jen kluci musí být doma v kleci. Aspoň je vždy vystrčím na balkon do ohrádky anebo s námi minulou neděli byli zase na chatě, takže si dobrých 5 hodin poběhali v šťavnaté travičce. Pro Waldíčka to byl první výlet (když nepočítám cestu vlakem k nám). Do přepravky se kluci v pohodě vešli. Lancík s Rolandem jsou na tohle již zvyklí, Walda byl trochu vyplašený, co že se to zase děje. Ale když pak zjistil, že může hopsat venku, tak vypadal moc spokojeně.
Troufám si říct, že kluci ho již mezi sebe přijali, i když Roland občas zlobí. Takové miminko to bylo, vypadal, jako by ani do pěti neuměl napočítat a nyní se sem tam projevuje jako velký bojovník. Lancula si Waldy moc nevšímá. Ze začátku sice oba dva kolem Waldy chodili jako westernoví hrdinové, různě se kroutili a mumlali, ale když Lancík zjistil, že to s Waldou ani nehne, tak ho to přestalo bavit a dal mu pokoj. Jenže v tom okamžiku "byl na koni" Roland a ten nyní celé partičce šéfuje. Často sjednává pořádek a nárokuje si území toho druhého. Skoro denně Waldu pošťuchuje a důstojným krokem, s hlavičkou nahoru, kolem něho chodí a prohání ho. Jenže, jak říkám, Waldík se nedá. On se nepere, ale vždy mrštně uskočí anebo se proti Rolandovi otočí a pískne na něj, aby ho neotravoval a dál si hledí svého. Jenže Roland je podšívka podšitá, on se prostě potřebuje s někým pohaštěřit, takže to pak odskáče Lancíček. To je pak taková výměna názorů, že cvakají i zuby. Ale prát se doslova neperou. Většinu dne jsou však v klidu, spinkají spolu i jedí a kradou si dobrůtky. Co kdyby ten druhý měl něco lepšího, že?
 
 
Walda - jeden malej/velkej myš
 
 
 
jsme kamarádi
 
 
  Waldíčkův první balkonový pobyt
 
 
STELINKA
 
 
Sofinka se Stelinkou v autě
nás už to zde na oslavě nebaví, my už chceme jet domů.....
Tohle skutečně holky dělávají (hlavně Sofča), když je to někde přestane bavit.
 
 
 
Waldíček poprvé ve venkovním výběhu
 
  
 
Rolínek
 
  
 
ne, ne, mě ten Lancíček ale vůbec nezajímá.... (Sofinka)
 
 
  
 
Waldíček
 
 
výměna názorů mezi Waldíkem a Rolíkem
 
Waldíček je občas hodně upovídaný, to má dokonce silnější houkačku než Roland. Jinak se moc neprojevuje. Má skutečně klidnější povahu a zatím z něj není žádný raubíř.
A pokud vás zajímá, kde všude Stelinka se Sofinkou byly, tak jen ve zkratce se zmíním, že se minulý pátek zúčastnily oslavy narozenin tady u nás ve městě v jedné vinárně, v sobotu byly na oslavě mnoha narozenin a svátků na Drahanské vrchovině, v neděli trávily den na chatě, kde si i obě zaplavaly, v pondělí byly celý den v Beskydech v přírodě. Zúčastnily se koupání a grilování, v úterý pak byly v Olomouci, ve středu se opět slavilo tady u nás v PR, takže v restauraci nesměly chybět, ve čtvrtek byly na malém výletě tady za městem, protože Stelinka začala hárat a tak raději větší procházky děláme mimo město, kde není taková koncentrace psů, kteří by nás mohli "otravovat". Včera jsme všichni byli ve Zlíně a dnes odpoledne máme velkou oslavu na chatě, kde budeme celé dva dny. Kluky tam vezmu až zítra, kdy už tam bude větší klid. Takže tak se my dvě, Stelinka se Sofinkou máme! A to nám naše panička slíbila další celodenní výlet příští týden!
 
 
takové mám pohodlíčko, když jsem v restauraci...(Sofinka).
 
 
 
2. července 2009  -  již od pondělí 29. června spolu kluci bydlí v jedné kleci, což jsem moc ráda. Největší rozpory mezi sebou, po příchodu Waldíka, měli Lancík s Rolíkem. Proháněli se, cvakali na sebe zubami, Rolík si vysloužil i kousnutí nad čumákem. A Walda, jelikož je chudý a mrštný, tak jim úspěšně unikal, a během klučičích šarvátek se stihnul vždy ještě nabaštit. Svá postavení a území si už kluci tedy vyjasnili a zdají se být v pohodě. Spolu spí, papají, už žádné vážné potyčky nejsou. Jen sem tam běžná výměna názorů.
 
29. června 2009  - včerejší seznamka dopadla, dle mého názoru, slušně. Nedošlo na žádnou velkou bitku, jen pošťuchování a výměnu názorů. Waldíček není takový "drzoun" jako byl Roland, který si od Lancíka nenechal nic líbit a vše mu hned vracel. Walda se spíš snažil před kluky utéct.
Ti si ho hodně důkladně očichávali, naskakováním se mu snažili dát najevo svou nadřazenost a neskutečně u tohoto seznamovacího večírku pištěli a brblali. A prý, že jsou ukecaný jen ženský....
Po zhruba 3/4 hodině už byli všichni poněkud znaveni, takže si začali ulehat a opět z nich byli "placky". Vypadali hrozně moc legračně. Na chvíli se dokonce udělalo na chodbě ( kde seznamka probíhala) i úplné ticho. Ale jelikož jsem neměla čerstvě vyčištěnou klec (čistila jsem ji v pátek), tak jsem se ještě rozhodla nechat Waldíka sólo a dnes bych kluky chtěla zkusit dát dohromady do společné klece, co na to budou říkat.
Zatím máte možnost mrknout na další 3 nová videa.
 
   
  
  
 
28. června 2009  -  přidáno nové video z prvních krůčků v seznamování Lancelota a Rolanda s novým kamarádem Waldíkem.
 
 
WALDÍČEK
 
 
26. června 2009  -  po více než 7hodinové cestě vlakem a (kvůli výluce) i autobusem k nám dnes odpoledne přicestoval měsíční sameček Walda.
Kupodivu, a také na ty nervy, zda cestu v pohodě zvládne, vlak s Waldíkem dorazil do cíle téměř přesně a Waldík cestu ustál. Byl jen hodně vyplašený, ale v krabici poskakoval. S odevzdaností se nechal chytit, abych ho mohla umístit do jeho přechodné klece, kde před ním také pár dní trávili, jako v přestupní stanici, i Lancík s Rolandem. Lancík si v této kleci pobyl téměř 2 měsíce, než se dočkal většího ubytování.
Waldíka jsem hned vyfotila a také zvážila. Váha mi ukázala 445g. Waldíček je vážně překrásný, miloučký klučík a zatím moc hodňoučký. Ještě ani nepípl. Klukům jsem zatím dala očichat jen ruku, aby věděli, že je tu někdo nový. Roland okamžitě spustil svou houkačku a své ječení vytahoval do závratných výšin.
Kluky jsem dala k večeru na balkon do ohrádky, abych jim mohla vyčistit klec. Aspoň zase změnili na chvíli své působiště a byli více na vzduchu.
Waldíčka jsem dostala s týdenním předstihem ke svým narozeninám od jeho chovatelky Daniely Herinkové. Danielko, moc, moc a ještě jednou moc za Walďulku děkuji. Udělala jsi mi neskutečně velkou radost a také jsem se konečně dočkala a dostala zvířátko dárkem. Protože všechna zvířátka, co doma máme, jsem si vždy nadělila sama ke svým narozeninám či svátku. A taktéž musím moc poděkovat i svému muži, který mi třetího morčíka (se zaťatými zuby) povolil a Waldíkovi zaplatil jízdenku. Pronesl při tom památnou větu, kterou směřoval spíš k našim holkám : "holky, vy už ale domů nepřinesete ani klíště!!!". Ještě jednou vám oběma moc děkuji a mám co oplácet!
 
  
 Walda z Aldringenu
 
 
25. 6. 2009  -  dnes naposledy budou kluci nocovat ve dvou. Od zítřka, když vše klapne, budou už tři, protože zítra odpoledne by k nám měl dorazit Waldíček (opět vlakem). Už se na něho moc těším, protože na fotkách a videu ze svého rodného domova vypadá úžasně a rozkošně.
Jsem hlavně zvědavá na to, jak ho kluci přijmou, jestli nebudou mezi nimi moc velké roztržky a souboje. Lancík s Rolíkem si zatím rozumí. Sice sem tam mají přes den nějaké to "kočkování" a výměnu názorů, ale jinak jsou v pohodě. Waldík má nachystanou klec, kam ho ubytuji, aby se zadaptoval a pak uvidíme. Určitě je budu chtít seznámit co nejdříve.
Dnes odpoledne jsem si s holkami udělala výlet nad naše město, na trošku jiný kopec. Bylo tam bezvadně, nikde ani živáčka, všude jen samé třešně a višně! Zdržely jsme se tam hodinu a půl. Mohla jsem aspoň sledovat blížící se bouřku z opačné strany, než jsme byly. Nakonec z toho, naštěstí, nic nebylo, vše se uhnalo pryč a ani nekáplo. Jen dusno zůstalo. Holky si to tam ale s radostí užily.
 
 
na našem zamilovaném místečku
 
22. června 2009  - aplikace přípravku DuoWin proti klíšťatům a blechám.
 
21. června 2009  -  je tu první letní den, určitě ho zase večer půjdeme přivítat, pokud vyjde počasí. Vždy jezdíváme tady na jeden kopec, odkud je krásný výhled na naše město, sv.  Hostýn a zříceninu hradu Helfštýn, a pozorujeme západ slunce. Je to náš každoroční rituál, který většinou spojíme i s piknikem v přírodě a prostě si to celé užíváme. Naše Elinka to milovala, moc se jí to vždy líbilo a nyní se to líbí našim holkám Stelince a Sofince. Holky mají slíbený odpolední výlet na zahradu, kam chceme vzít i kluky, aby se proběhli v travičce.
Kluci se včera "venčili" v ohrádce na balkóně, zastřihla jsem jim drápky a také jsem je zvážila. Lancíček si drží svou váhu na stálých 1200g, ale Roland je už zase o něco těžší ( 820g!)
 
 
Lancíček s Rolandem při dnešním odpoledním pózování pro fotografa na zahradě
 
 
Večerní pokračování.  Troufám si říct, že dnešní den si naše zvířátka opravdu užila. Vyšly nám všechny plány, co jsme měli. Kluci si na zahradě poběhali ve výběhu a byl čas i na mazlení, holky se i neplánovaně vykoupaly v rybníce, když jsme se šli projít do okolí chaty.
A večer jsme stihli i ten západ sluníčka, i když jen pomyslně, protože bylo schováno za mraky a byly vidět pak už jen červánky. No Stelinka se Sofinkou byly nadšené, protože to pro ně byla příjemná změna. Nemusely jít na večerní procházku ani k řece, ani k rybníku, ale pořádně se vyběhaly na kopci nad Přerovem. Úderem 9. hodiny se začali zjevovat chrousti a to také bylo něco! Sofinka se jich snad i bála, byla z nich taková nesvá, ale ve Stelince se probudil lovec a snažila se je v letu chytat ( naštěstí neúspěšně). Ale o zábavu měla vystaráno.
 
17. června 2009  -  po včerejší večerní koupeli byly Stelinka a Sofinka dnes odpoledne u své dvorní kadeřnice, která z nich udělala zase moc pěkná děvčata. Objednány byly na 14:00. Jako první na řadě, klasicky, byla Stelinka a Sofinka jí jen dělala doprovod. Po hodině si to holky vyměnily, a za další hodinu jsem šla se Stelinkou pro Sofču. Stelinka hodně pospíchala, jednak už chtěla vidět svou "ségru" a také se nemohla dočkat kosteček, které jim paní vždy dává za odměnu.
Přidána dvě nová videa.
 
15. června 2009 -  po kratší odmlce je tu opět pár novinek od nás. Dovolenou máme za sebou. Utekla rychle, tak jako každá pěkná věc. Kluci zpáteční cestu zvládli na výbornou, i když bylo horko. Jelikož celou neděli bylo nádherné slunečné a teplé počasí, kluci byli hned od rána venku ve výběhu. Užívali si čerstvého vzduchu a voňavé travičky. Po návratu domů se nabaštili a uvelebili každý v jednom rohu klece. Lancíček ležel jako placka v čerstvém seně a Rolínek v hoblinách.
A dnes později odpoledne byli kluci na návštěvě u Kačky a Bobiška. Měli z ní tolik zážitků, že po návratu do svého příbytku, se natáhli a spali a spali
V sobotu jsme si udělali celodenní výlet až na Vysočinu. Byli jsme na rozhledně Horní les a na vodní přehradě Vír. Večeři jsme si pak dali v naší oblíbené hospůdce "U Zedníků" v Seči. Holky už to tam také moc dobře znají. Nové fotky a videa budou postupně přidány.
 
12. června 2009 - nic extra zvláštního se u nás neděje. Venku chvíli svítí sluníčko, chvíli prší a tak stále dokola. Snažíme se vždy strefit do té "slunečné mezery" a jdeme se někam projít. Třeba dnes ráno byly holky v lese a náš lovec Sofinka (naštěstí) přehlédla vysokou, která se ukrývala v trávě. Jinak by ji už nebylo - vysoké ani Sofinky. Když na takový její lovecký útěk sem tam dojde, nezbývá nic jiného, než zůstat stát na tom daném místě, odkud vystartovala, průběžně volat a pískat a až si Sofinka své záležitosti vyřídí, tak se vrátí. Zatím to vždy do půl hodiny bylo. Pořídili jsme kvůli tomu i super dlouhé vodítko, skoro lano, aby pro jistotu byla uvázaná, ale i přesto měla takovou sílu a táhla nás, že stejně nakonec ji pouštíme, aby se vyběhala. Jen ji člověk musí mít stále na očích a jakmile někde zmizí, už na ni voláme, aby se nám ukázala a my přesně věděli, kde je.
Kluci byli včera půl dne venku, pochutnávali si, kromě travičky, na jahodovém a ředkvičkovém listí ze strýcovi zahrádky. Když přišla přeháňka, jen tak slabě mrholilo, tak i přesto vesele dál poskakovali v trávě a jen sem tam se šli schovat do přepravky, která jim zároveň slouží i jako venkovní domeček. Ale když se odpoledne přihnala průtrž i s kroupami, tak to jsem je samozřejmě schovala. Oba se hned vyplácli v kleci do sena a odpočívali.
 
A jak vidíte, hlavně stálí návštěvníci, trošku jsem upravila skladbu "Novinek". Od teď budete mít novinky hned na samém začátku a nebudete muset sjíždět až na konec stránky. Bude to tak určitě lepší. Původní psaní zatím zachovám, takže od 22. března 09 do 10. června 09 jsou chronologicky (nebo-li sestupně) psány zprávičky, jak šly den za dnem, pod tímto obrázkem Sofinky a Stelinky.
 
 
 
 
22. března 2009 - do fotogalerie přidány další fotografie
 
23. března 2009 - Lanculka má dnes půl roku a současná jeho váha je 880g!
 
26. března 2009 - máme zprávy o našem budoucím morčíkovi Rolandovi. V 18 dnech svého života váží již 236g a má velmi mírnou povahu. Není prý (alespoň zatím) tak upištěný, jako jedna jeho sestřička.
 
9. dubna 2009 - pomalu blíží příjezd Lancíčkova nového kamaráda Rolandíka, který v 1 měsíci svého života váží již 354g! Lancíček nyní v tomto krásném skoro letním počasí tráví několik hodin denně venku na balkóně. Je tam moc spokojený. Neustále si něco povídá a naše holky Stelinka se Sofinkou ho hlídají. Brzy přidám fotky.
 
11. dubna 2009 - Lanculka dnes s námi vyjel na svůj první výlet do přírody. Byl s námi celé odpoledne až do večera na zahradě na chatě, kde měl možnost si pochutnávat na šťavnaté travičce. V prvním okamžiku byl tak trošku zaskočený, ale nakonec se rozkoukal a vypadal, že je v pohodě.
 
15. dubna 2009 - konečně k nám dorazil i druhý morčecí chlapeček, 5 týdenní Roland, Rolíček, Rolínek, Rolandík....:-). Cesta pro něj byla dlouhá, cestoval stejně jako starší Lanculka a to kurýrem ČD téměř přes celou naši republiku. Zvládl to! Vítal mě hlasitým pískáním, což mi udělalo vážně velkou radost, protože jsem věděla, že je snad v pohodě.
Zatím bydlí odděleně, v menší kleci než má Lancelot. Dala jsem mu čas k adaptování a odpočinku vůbec. Samozřejmě jsem si ho ale také ještě večer pořádně pochovala a udělala jsem první fotky. A zvážila tohle naše nové miminko:-). Váha ukázala 390g.
 
16. dubna 2009 - dneska dopoledne jsem byla se Sofinkou na veterině v KM. Stelinka jela jen jako doprovod, jak už bývá zvykem. Holky se vždy vzájemně podporují, když musí jít některá z nich k lékaři. Naštěstí nešlo o nic vážného, pouze o očkování proti borelióze. Sofinka to zvládla skvěle a jak pan doktor řekl, že kdyby byla u pediatra, určitě by dostala hezký obrázek:-)
Lanculka si odpoledne poběhal zase ve výběhu na balkóně, v kleci jsem tam vystrčila i Rolandíka. Lancula ho ihned ucítil a běžel na tu stranu klece, kde stála klec s Rolínkem. A začal koncert:-). Lancík začal vrkat a pískat a hryzat do šprušlí. Rolík mu sem tam odpověděl. Nakonec si dodal odvahy a vylezl z domečku ven a s Lancíkem se dlouze očichávali. Lancula se mohl zbláznit, když ho viděl a cítil, ale Rolínek si zase v klidu zalezl zpět do domečku a pustil se do baštění travičky.
Také jsem Lancelota zvážila a už se blížíme ke kilu. Téměř v 7 měsících má 980g!
 
18. dubna 2009 - kluci spolu již od čtvrtečního večera (16. 4.) bydlí!
 
22. dubna 2009 - kluci dnes spolu byli poprvé ve výběhu na balkóně viz další fotky ve fotogalerii. Roland již váží 455g! Dnes je u nás týden. Kluci si spolu vedou dobře, i když se ještě občas pošťuchují.
 
23. dubna 2009 - Lanculka má dnes 7 měsíců!!!
 
10. května 2009 - Už jsem dlouho nic nenapsala, co je u nás nového. Takže v sobotu 8. května měl Rolínek druhý měsíc a jeho váha je již 600g! Prostě mu hodně chutná. O jídlo se umí hodně hlasitě dožadovat a vynucuje si ho, i když má plnou misku zrní a nějaká dobrá zeleninka či ovoce v kleci je také neustále k dispozici. Naštěstí umím odolat jeho hlasitému a vysokému pištění. Jen občas, když toho hlasitého povyku je už skutečně příliš, se nechám přemluvit a tzv. mu jídlem zacpu papulku. Jakmile totiž dostane něco nového, co v ten den ještě neměl, tak dá pokoj (dokud to nesní) :-D
Říkáme mu "policajt", protože jeho pískání připomíná policejní houkačku. Je to takový náš alarm.
Lanculka se hlasově přestal projevovat. Dokud byl sám, pořád něco také povídal, ale teď, když má k sobě parťáka, tak se už nedostane ke slovu. Většinou tedy jen sedí a čučí a baví se jen s Rolandem, ale se mnou už ne. Docela mě to mrzí.
Kluci mají již doma přepravku, ale ještě stále nám chybí to hodně podstatné a tím je venkovní přenosný, skládací výběh. Snad se ho také brzy dočkají, aby nemuseli své venkovní pobyty trávit pouze na balkóně.
Minulý víkend 2. května jsme si udělali celodenní výlet po Baťově kanálu. Ve Veselí nad Moravou jsme měli zamluvený motorový člun a odtud jsme také vyplouvali. Pro Stelinku to bylo již podruhé, pro Sofinku to bylo něco naprosto nového a neznámého, takže v prvních okamžicích měla z naší plavby třesavku. Ale celkem rychle si také zvykla a už je z ní taktéž zkušený námořník:-)
Dopluli jsme do Petrova, kde jsme zakotvili a šli do místního motorestu na oběd a pak jsme zase pluli zpátky přes Strážnici a Vnorovy.
Jen foukal docela nepříjemný vítr, což hlavně při zpáteční cestě bylo takové horší. Sluníčko po dopoledním stávkování nakonec odpoledne vykouklo a snažilo se nám ten vítr alespoň trochu vynahradit. Celkový dojem z naší plavby byl výborný a věříme, že si ho zase brzy zopakujeme.
Také brzy přidám nové fotky.
 
11. května 2009 - dneska jsem byla se Sofinkou na veterině. O nic vážného naštěstí nešlo. Ale již v sobotu jsem oběma holkám aplikovala spot proti klíšťatům, což dělám od jara do podzimu pravidelně  každý měsíc. Vyzkoušela jsem těch přípravků již mnoho. Ještě, když žila Eliška, používala jsem ze začátku Frontline, ale vůbec se mi neosvědčil. Ani žádný sprej, ani obojky, takže jsem byla vážně ráda, když se trh začal zaplavovat stále novými značkami a já je mohla vyzkoušet na svých holkách. V posledních pár letech jsem používala ProMeris Duo a Boba Martina. Kupuji je na naší oblíbené klinice PromaVet v Kroměříži, nikde jinde. Jenže zásoby došly a jet jen kvůli "spot on-u" až do Kroměříže, mi přišlo neekonomické, takže jsem se rozhodla, že to koupím na některé z klinik tady u nás ve městě. Doktor mi nabídl dva typy, prý na bázi Boba Martina. První přípravek, který jsem aplikovala v dubnu, byl v pohodě a vážně za celý měsíc holky nechytly ani jedno klíště. Ale již vypršela doba účinku, tak jsem jim v sobotu večer aplikovala jiný spot on s názvem "EXspot". U Stelinky je to v pohodě, ale Sofinka se ještě v noci, ze soboty na neděli, začala škrábat blízko míst, kam jsem roztok vykapala.
V neděli jsme byli na výletě v Luhačovicích a Rajnochovicích a škrabala se sem tam. Bylo docela horko, holky toho moc nenaspaly, takže po návratu domů se hned natáhly a usnuly. S přibývajícím večerem se Sofinka škrabala stále víc a víc. A v noci to bylo hrozné. Neměla chvíli klid, byla nervózní, stále třepala hlavou a žádná poloha jí nepasovala, škrabkala se v ouškách. Nejprve jsem nabyla dojmu, že bude mít v uších zánět, protože při cestování autem měla co chvíli hlavu ven z okna. Ale ještě v tu neděli večer jsem oběma holkám vyčistila preventivně ouška a byla čistá. Sofinku jsem dokonce i vykoupala, protože jednak byla jako "prašivka", jak se všude venku válela a jednak jsem začínala mít podezření na alergickou reakci na ten spot on "Exspot". Po koupeli škrabání ale neustalo, a jak jsem již napsala, bylo to stále horší a horší.
Proto jsem se rozhodla navštívit veterináře v Moštěnici, který se Sofince do oušek podíval a zjistil, že je má zcela čistá, že tam žádný zánět není. Po krátkém povídání mi přikývl na mé podezření ohledně alergie. Pro zklidnění dostala Sofinka prášel Tavegylu. Dávám jí ráno a večer 1/4ku a pokožka by se měla zklidnit během dvou dnů.
Mám aspoň ponaučení, že mám zůstat věrná již vyzkoušeným a osvědčeným výrobkům, které holkám nevadí a v pohodě je snáší.
 
14. května 2009 - vznikla nová sekce s názvem "Odkazy". A zatím přidáno 5 starších fotek kluků v sekci "Fotogalerie". Také jsem kluky zase vážila a Lancelot váží1200g a Roland 660g! Pěkně se nám "zvětšují". Aby ne, když mají stále nějaké dobrůtky.
A do nové sekce "Odkazy" jsem přidala 2 videa.
 
15. května 2009 - tak holky dnes byly u své dvorní kadeřnice. Na měsíc budou mít opět klid. Přes léto je nechávám ostříhat pravidelně každý měsíc, přes zimu tak 1x za 2 měsíce. Sofinka má delší srst, rychleji jí roste, Stelinka ji má zase hodně hustou, takže již po měsíci od ostříhání vypadá vždy jako méďa. A navíc je jim oběma pak horko, když mají kožichy.
Přidáno nové video, jak kluci večeří. A také jsem se sekci "Odkazy" rozhodla přejmenovat na "Videa", kde, mimo jiné, budu postupně vkládat i odkazy na weby, co se mi zalíbí.
 
16. května 2009 - přidáno další video kluků.
 
17. května 2009 - venku bylo překrásně, tak jsme se po obědě rozhodli vyjet si na kolech. Sofince jsme již před měsícem pořídili takovou parádní přepravku na řídítka, ale dodnes nebyla příležitost ji vyzkoušet. Sofinka toho s námi už také hodně zažila, ale jízda na kole pro ni byla naprosto nová. Jelikož je to taková více ustrašenější dušička než Stelinka, byla jsem hodně zvědavá, co na tento výlet bude říkat. Ze začátku se klepala, ale velmi rychle ji to přešlo a pak si již jízdu užívala. Uvnitř přepravky si hezky lebedila a jen větřila a větřík jí čechral "účes".
Stelinka je v tomhle naprosto v pohodě. Jakmile uviděla kolo, už se kolem mě motala a točila, jak se již těšila, že ji posadím do košíku. Jenže mi to chvíli trvalo, tak mě už popoháněla hlasitým štěkotem, abych si pospíšila, protože ona chce již jet na ten slíbený výlet! 2 fotky přidány do fotogalerie.
 
20. května 2009 - holkám jsem v pondělí znovu aplikovala přípravek proti klíšťatům. Tentokrát "Duowin Contact" od firmy Virbac. Měla jsem hlavně obavy u Sofinky, jak tuto látku její tělíčko přijme, protože "EXspot" nás hodně zklamal. Ale zvládla to a neškrábe se, takže tohle složení jí vyhovuje. Chtěla jsem již osvědčeného "Boba Martina", ale lékař na "naší" klinice mi poradil tento Duowin, který je svým složením naprosto stejný a je i o něco levnější.  Stelinku jsem dva dny po aplikaci EXspotu musela také znovu vykoupat, protože byla jako "prašivka". Vyválela se v hromadě prachu a vzhledem k tomu, že holky s námi spí v peřinách, nešlo to udělat jinak. Proto mají Duowin aplikovaný obě. A už sklízí své první ovoce, protože včera jsem u Stelinky našla zdechlé klíště, které jen tak volně leželo v jejích kudrlinkách.
Také zkouším jiný vzhled stránek. Hlavně proto, že u této šablony je možnost mít více sekcí, což u té původní nešlo. Taktéž změněno pořadí přidávání fotografií ve fotogalerii. Nyní jsou nově přidané fotky hned ty na začátku.
 
21. května 2009 - včera později odpoledne byli Lancík s Rolíkem na návštěvě u svých morčecích kamarádů Bobiška a Kačenky. Viděli se poprvé. Proběhlo kratší seznámení. Lancíček opět chodil jako "westernový hrdina" a vrkal a pak se i trošku s Rolíkem nepohodli. Hlavně když jim byla představena Kačka. Tu hned Lancík začal pusinkovat a dvořit se jí, ale pro morčecí klid a pohodu jsme je dlouho nedráždili. Už tak měli kluci plno zážitků z cesty autem v nové přepravce. Hodně je to zmohlo, takže ze sebe pak udělali placky a odpočívali ve vaničce, kterou měli na návštěvě přichystanou, aby si měli kde poběhat.
Přidány fotky do galerie.
 
23. května 2009 - Lanculka má dnes 8 měsíců! Spolu s Rolínkem kluci dostali čerstvou šťavnatou travičku, hlávkový salát a květák. Na večeři jim ještě přidám červenou řepu. Přidány další (již vesměs starší) fotografie.
 
26. května 2009 - venku překrásně svítí sluníčko a je horko, kluci to zatím zvládají v pohodě (odpočívají) a holky taktéž. Sofinka v sobotu navečer začala hárat, takže doma máme opět nevěstu:-). Aby ji případní nápadníci moc neotravovali, tak na ty delší procházky jezdíme za město, kde se v přírodě může volně proběhnout. Stelinka je taktéž moc spokojená, když takto uděláme změnu a nechodíme stále na ta stejná místa tady za domem. I když prostředí je tu velmi pěkné. Nedaleko rybník, řeka Bečva, 2 velké vodní laguny, přírodní rezervace Žebračka, krásný park Michalov...
V k večeru jsme byli u mé kamarádky Janinky na návštěvě. Můj muž, já a holky. Chtěla jsem ještě okouknout těhulku Pepinku( krásnou bílou rozetku s černým palením), ale ta stačila do rána porodit 3 miminka. 2 holky a 1 kluka. Bohužel, jedna z holčiček byla hodně slabounká, tak ležela bokem. Když se jí někdo dotkl, tak spustila silný alarm, ale neměla sílu se jít k mámě napít. Na řadu přišel Glukopur, po kterém se Cipísek, jak ji původně Janinka pojmenovala, po chvíli zdál být lepší a byla zde najednou i snaha o očistu a i očka měla tahle slečinka větší a živější. Z mimin je sice stále nejslabší, ale zatím bojuje, tak snad to vyjde. Ta dvě miminka jsou bílá s červenými očkami a Cipísek má na sobě trikoloru, je krásně zbarven, tak pokud vše dobře dopadne, Jana si ho/ji určitě nechá.
 
27. května 2009 - aktuální váhy kluků: Lancelot 1200g, Roland 720g! Přidána fotografie Pepči s Cipískem.
 
28. května 2009 - kluci si dnes pochutnali na svých prvních třešních a krásných olistěných větvičkách. A přidáno další video
 
31. května 2009 - i když dnešní den téměř celý propršel, my jsme se nenechali odradit a vydali jsme se na výlet do rodiště mých rodičů spojený s návštěvou příbuzných. Tohle krásné místo se nachází na rozhraní okresů Prostějov a Svitavy. Mám to tam moc ráda. Odtud totiž pramení mé začátky se zvířaty. Zde jsem už jako hodně malinká objevovala zvířecí svět, který tolik miluji, a ve kterém se cítím velice dobře a šťastně. Naše holky si to užily. Jízdu autem obě zbožňují. Z Přerova to je jen necelá hodina cesty. Oni totiž moc dobře vědí, že na takových návštěvách vždy kápne něco dobrého. Nejprve jsme navštívili rodný dům mé maminky. Tam měly holky kamaráda Dastyho. Je to už "pán v letech", kříženec pudla s kníračem, a i když mu táhne již na 13. rok, je stále hodně vitální a při síle. Nejvíc obdivoval Sofinku, která mu hoooodně voněla, jelikož již týden hárá. Dasty je ale dost nesmělý, takže si na nic vůbec netroufnul. Jen nesměle vrtěl ocáskem. Ona totiž Stelinka držela dozor a Dastyho preventivně odháněla, jak od sebe, tak hlavně od Sofinky. Tzv. ho "stavěla do latě".
Na druhé návštěve, v rodné vesničce mého tatínka, kde bydlí už jen jeho nejmladší bráška, zvířátka nemají žádná. Což nevadí, protože u sousedů mají spoustu slepic, kachen, krůt, králíků a hlavně fenku Ajšu. Zde si holky hodily šlofíka, protože od rána neměly čas na odpočinek. Náš dnešní výletní den jsme zakončili bleskovou návštěvou známých v Bystročicích u Olomouce, kteří mají 3 pejsky - kluky Luckyho, Denise (oba jorkšíři), labradora Garpa , krásnou bílou korelu Nikču a nový přírůstek, samičku zakrslého králíčka Bellu a krom toho 2 a půl letou dcerku Natálku. Nikča se běžně prochází po celém velkém domě a umí si sjednat pořádek. Takže, i když se Stelinka snažila udělat na ni výpad, Nikča dala jasně najevo, co od ní může očekávat. Nikču si ráda hladím. Je to velký mazel, je hodně přítulná. Takže jsem jí nastavila pravou ruku a ona, po chvíli váhání a prohlížení si mě, na ni naskočila a nechala se mnou pomazlit. Naše holky jsou tady pokaždé vítané, všude můžou volně chodit, takže sem rády jezdí a my taktéž.
 
1. června 2009 - pár úprav na webu a přidána 2 videa kluků.
 
3. června 2009 - konečně se kluci dočkali a dnes jim přišla již dlouho objednaná přenosná venkovní ohrádka. Jak to bude možné, hned ji půjdeme vyzkoušet. A naše holky dnes "trpěly", protože každá dostala tabletku na odčervení. A to se vždy tváří hrozně ublíženě, když jim musím nějaký prášek strčit až do krku.
 
9. června 2009 - konečně se hlásíme a hned máme několik žhavých novinek. Tou první je to, že jsme od včerejška na dovolené v krásném prostředí Drahanské vrchoviny, na rozhraní okresů Prostějov a Svitavy. Rozhodnutí přišlo naprosto náhle. Původně mělo být vše jinak. Můj muž tento i příští týden dovolenou má, protože ho čekají státnice, a tak se na ně potřebuje připravit. Již ve čtvrtek večer, když jsme se jeli jen tak projet autem za barák (najeli jsme přes 100km:-)), jsme se dohodli, že bychom tento týden mohli jezdit aspoň na chatu k manželovým rodičům, kde by mohla být venku všechna naše zvířátka a manžel by tam měl větší klid na učení. Ale pak v pátek odpoledne přišlo to nečekané rozhodnutí, že si tento týden uděláme již normální dovolenou a pojedeme sem, do malebné vesničky jménem Šubířov, kde má velký dům můj strýc (nejmladší bráška mého táty). Jezdíme sem pravidelně každé léto vždy na týden a v průběhu roku jsme zde také často. Naše holky to zde milují. Můžou být celý den na zahradě a mimo to podnikáme různé výlety anebo chodíme jen tak do lesa, kterých je tady kolem spousta.
Letos je to o trochu jiné, protože jsme tu již o měsíc dřív a navíc s celým naším zvěřincem. Když jsme včera od našeho domu odjížděli, tak můj muž to nazval "cirkus jede" V zadním kupé seděly holky a vepředu v přepravce cestovali kluci, vezli jsme s sebou i hobliny a seno a na střeše jejich velkou klec a mobilní ohrádku (samozřejmě vše složené). Manžel to ještě okořenil výrokem, že si budeme muset nejspíš pořídit karavan, protože namáčknout se všichni do Favoritu....
Všichni jsme tu cestu zvládli, z Přerova je to sem zhruba 60km, takže žádná hrůza. Kluky jsem hned vypustila do ohrádky na travičku a vypadali moc spokojeně. Akorát je to pak hodně zmohlo, protože po přemístění do klece pak oba leželi jako placky a ani se nehli. I v noci je nebylo slyšet a dokonce ráno byl aktivní jen Roland. Lancík byl vláčný, vůbec neprotestoval, když jsem ho z klece vytahovala, abych zjistila, zda je v pořádku. Osmělují se až teprve nyní, kdy píšu tyto řádky. Zřejmě změna prostředí a čerstvý vzduch udělali své, protože (jinak stále akční) Sofinka, také stále spí. Jediná Stelinka je aktivní a stále hlídá kluky.
Další dobrou zprávou je to, že Cipísek žije. Osobně jsem ho v sobotu držela v rukách. Je už větší a má se k světu. Dokonce ho už i máma Pepina pustí pod sebe, aby mohl sát mléko a sourozenci ho také již tolik neodstrkují.
A poslední novinkou je to, že budeme mít ještě jednoho morčecího chlapečka jménem Walda a to ze stejné chovatelské stanice, jako je Lancík s Rolandem. Prostě kluci z Aldringenu!
Až se vrátíme domů, přidám na web nějaká nová videjka i fotky. Internet je zde o hodně pomalejší než máme doma, takže by to všechno dlouho trvalo.
A Rolínek měl včera 3 měsíce! Je to stále miminko. Kluci se právě nabaštili a už zase odpočívají, takže je vytáhnu ven do výběhu na travičku, aby si tam poběhali a měli změnu.
 
10. června 2009 - počasí si s námi dneska pohrává. Chvíli svítí sluníčko a chvíli prší, takže kluci byli zatím venku jen chvilku. Ale pokud se večer vyčasí, určitě si ještě do výběhu půjdou poběhat. S holkami jsem odpoledne byla tady na jednom krásném místě, kde jsou uměle vybudovány rybníčky, vysazené stromky, je to vše posazené ve svahu mezi dvěma lesíčky...no prostě nádherné a kouzelné místečko. Holky nejvíc zajímala voda a žáby v ní, já jsem si sedla na jednu z laviček a kochala se tím nádherným pohledem na krajinu. Na večer máme naplánováno grilování, pokud tedy nebude zase pršet. Grilování mají holky moc rády, protože ví, že z toho vždy kápne něco dobrého. Dělám jim speciální dobrůtky ( samozřejmě bez koření, soli apod).
 
 
 

 
 
 
TOPlist
 Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek